Zemřel Leon Hammer. Znalec čínské medicíny a pulsové diagnostiky

Na začátku července tohoto roku jsem měl tu čest se opět po dvou letech účastnit setkání skupiny Dragon Rises Europe – skupiny lektorů Shen-Hammer pulzové diagnostiky – v Aalten v Nizozemsku. Ke konci pobytu nás zastihla nemilá zpráva, že se zdraví dr. Leona Hammera zhoršilo, a že se náš mistr pomalu odebírá na druhý břeh… V kruhu přátel a kolegů jsme se alespoň na dálku s Leonem rozloučili. Odešel 10. července 2023. Níže přikládám nekrology svých učitelů a přátel Sybill, Scotta a Angeliky

Aleš Kocián

Bylo to v roce 2010, kdy Leon poslal Angelice e-mail a napsal: „Ano, teď si vzpomínám na vaše setkání se Sybill a Scottem v Londýně před několika lety. Vy tři tvoříte úžasnou partu.“ Nyní jsme se my tři spojili, abychom Leonovi napsali tento nekrolog a vyjádřili mu své uznání. Postupně se vystřídáme, abychom si udělali obrázek o jeho životě.

Odešel velikán

Odešel velikán. Doktor Leon Hammer zemřel 10. července 2023, pouhý měsíc před svými 99. narozeninami. Během svého dlouhého života významně zasáhl do mnoha myslí a srdcí.

Narodil se v New Yorku v roce 1924 a byl absolventem Cornellovy univerzity, Cornell Medical College a Institutu psychoanalýzy a psychiatrie Williama A. Whitea.

Na počátku 70. let začal studovat čínskou medicínu v Anglii u doktora J. D. van Burena a později odcestoval studovat do Číny. Po dobu 27 let studoval u dr. J. F. Shena a zaujaly ho zejména jeho schopnosti diagnostiky pulzu, které byly mezinárodně uznávané. V touze naučit se pulzovou diagnostiku byl neúnavný, jednou dokonce sledoval Dr. Shena do kina, aby získal odpovědi na své otázky.

Na počátku 90. let 20. století začal s malou skupinou nadšených pokusných králíků zkoumat, jak efektivně předávat moderním praktikům to, co se od doktora Shena naučil o pulzu. Z toho se nakonec vyvinulo to, co je dnes známé jako Shen-Hammer pulzová diagnostika. Od roku 2001 nám bylo ctí spolu se Sybill přinést tento pozoruhodný diagnostický systém do Evropy. Od té doby byl začleněn do některých předních evropských výukových institucí čínské medicíny. Odkaz Leona Hammera je rozsáhlý a svět čínské medicíny je mu velmi zavázán.

Snad jeho nejznámější a nejpřekládanější kniha Dragon Rises Red Bird Flies (1990) byla významným přínosem jak pro čínskou medicínu, tak pro psychologii, stejně jako jeho pozdější kniha o vztahu pacienta a lékaře. Nevyhýbal se kontroverzím, včetně razantního psaní o dlouhodobých účincích užívání konopí.

V roce 2001, ve svých sedmdesáti letech, založil na Floridě Dragon Rises College of Oriental Medicine, kde byl rozsah jeho díla začleněn do akreditovaného studijního programu.

Byl také nadšeným ochráncem a milovníkem přírody, snad nejvíce doma v odlehlých Adirondackých horách ve státě New York.

Práce byla jeho prvořadou vášní a až do posledních měsíců života aktivně pracoval na třech nových knihách. Jako většina skutečně velkých lidí dokázal být občas pro své okolí a blízké problematický, zároveň byl pro mnohé inspirací a drahým přítelem.

Po více než 30 let bylo požehnáním znát a milovat tohoto velkého muže, který byl mým učitelem i přítelem, a občas se s ním i přít. I když jeho odkaz žije dál, bude nám velmi chybět.

Scott Tower

Trpělivý, milý a zvídavý muž s jiskrou v oku

Po absolvování jedné ze čtyř akupunkturních škol v oblasti Sanfranciského zálivu v Kalifornii v druhé polovině 90. let jsem měla to štěstí, že jsem byla pozvána na šestidenní úvodní kurz do Shen-Hammer pulzové diagnostiky s váženým starším kolegou.

Byla jsem fascinována množstvím informací, které pulz poskytoval. A také docela bezradná, protože jsem neměla nástroje ani zkušenosti, abych informace, které jsem měla na dosah ruky, převedla do funkční léčebné strategie. O několik měsíců později se naskytla příležitost zúčastnit se semináře pro středně pokročilé s Leonem. Váhala jsem, zda se přihlásit, a váhala jsem ještě víc, když mě Scott (organizátor) požádal, abych si přivedla pacienta. Cítila jsem se nejistě. Věděla jsem, že nevím dost na to, abych mohla studovat s „mistrem“, a byla jsem přesvědčená, že ze sebe udělám úplného hlupáka.

Nic nemohlo být vzdálenější pravdě: byl tu on, jemně vystupující, milý a zvídavý muž drobné postavy na začátku sedmdesátky s jiskrou v oku. Trpělivě odpovídal na stejnou otázku, jako by ji nikdy předtím neslyšel, se stejně živým zájmem vůči tázajícímu se člověku jako vůči tomu předchozímu.

Bylo až zarážející, jakou pozornost věnoval každému účastníkovi kurzu - bez ohledu na to, zda měl za sebou měsíce nebo desetiletí klinické praxe. Zdálo se, že Leonovi skutečně záleží na tom, aby student pochopil, co se mu snaží vysvětlit, bez ohledu na to, kolik času mu to zabere.

Důraz na to, „jak“ byla látka předávána, na rozdíl od pouhého „co“ bylo sdělováno, byl pravděpodobně nejvlivnějším aspektem mé osobní zkušenosti se studiem u Leona Hammera. To se zase stalo velkým jednotícím aspektem pro mě i Scotta v letech našeho společného vyučování, protože jsme oba cítili, že didaktika je pro sdílení tak rozsáhlého množství informací stěžejní.

Přestože jsme zůstali věrni linii, naše pokusy o zefektivnění výuky a upřednostnění srozumitelnosti obsahu ve prospěch zlepšení vzdělávací dráhy současných evropských studentů vedly k rozsáhlým diskusím a konfliktům a občas i k přerušení naší komunikace s Leonem. V posledním desetiletí vyjádřil velké uznání za soustředěné úsilí a neocenitelný přínos celé generace nadaných mladých evropských kolegů k neustálému přehodnocování a přizpůsobování materiálů pro studenty z řady různých zemí s velmi různorodým jazykovým, kulturním a profesním zázemím.

Týden, kdy Leon započal přechod na druhý břeh, se časově shodoval s evropským setkáním European Dragon Rises Interface – setkáním, na kterém se instruktoři Shen-Hammer pulzu v Evropě setkávají od roku 2014 každé dva roky. Po skončení každého setkání jsem Leonovi posílala e-mail o zemi a místě, kde jsme se setkali, o tématech, která jsme probírali, a o lidech, kteří se na setkání podíleli. Věděl, že publikum se skládá z pestré směsice mezinárodních kolegů, ale i našich partnerů a dětí a smečky psů. Věděl také, že jang-šeng je pro nás nezbytností a že nás to zavedlo od každodenního čchi-kungu až k požitkům z výborného jídla a vína. Zpočátku reagoval zdvořilým zájmem a zvědavostí o obsah. S přibývajícími lety se jeho zájem přesunul na psy (plemeno, věk, charakter a komické vlastnosti). Cituji Leona: „Přidávají podstatnou složku intuice neboli ‚nos ví‘. Tuto větu jsem neměl z velké knihy (o pulzu) nikdy vynechat...“. Svěřil se, že by se velmi rád zúčastnil některé z těchto akcí, hlavně aby mohl sledovat psy a jíst jídlo...

Časová synchronicita, kdy se v těchto prvních červencových dnech připravoval na svůj poslední „vzlet“, nám dala příležitost být spolu a sdílet vzpomínky, vyjádřit vděčnost a spojit síly v našich srdcích a myslích k řádnému rozloučení.

Sybill Huessen

V našich životech zanechal obrovskou vlnu, která rezonuje dál

S Leonem jsme se seznámili v roce 2006. V té době jsem dělala programové plánování pro anglickou pobočku nakladatelství Thieme a měla jsem na starosti knižní program CAM. Na začátku byla jeho kniha The Patient-Practitioner Relationship, které jsme později vždy říkali „naše kniha“, a toto původně profesní spojení se změnilo ve velmi zvláštní přátelství. Můj osobní výtisk „naší“ knihy podepsal slovy: „Jsem neskonale vděčný za to, že kniha může spojit srdce tak, jako tato spojila ta naše, můj poklade.“

O deset let později Leon obohatil můj programový okruh v práci o další publikaci. Byla to další kniha, která byla pro nás oba výjimečná: moje kuchařka Pět živlů v kuchyni. Recepty mých přátel z čínské medicíny. Leonovým příspěvkem je recept na kuře pečené na citronu, které prý rád vařil v mládí. Byla jsem jeho zkušební kuchařkou a jeho pokyny pro mě byly více než pečlivé. Když jsem mu poslala PDF s jeho dvěma stránkami ke schválení pro tisk, odpověděl mi: „Úžasné! Už teď cítím vůni pečení a chuť.“ a „Jsem velmi polichocen, že mám svou fotografii ve vaší knize“. Byla jsem tak šťastná a pyšná na to, že Leon je součástí mé knihy a že se z toho tak raduje.

Nemohli jsme se často setkávat osobně, ale telefonovali jsme si a pravidelně jsme si dopisovali. Nikdy nám nedošla témata: Čínská medicína, čchi, příroda, plachtění a kajaky, cestování, lidé, vaření a jídlo, filozofie. Znovu a znovu mě fascinovalo, kolik toho Leon věděl a jak byl otevřený a vždy zvídavý, jakmile něco nevěděl.

Jednou mi napsal e-mail: „Jako učitel jsem měl nejraději slova Antoina de Saint-Exupéryho: ‚Když chceš postavit loď, nesvolávej lidi, aby sbírali dřevo, a nezadávej jim úkoly a práci, ale spíš je nauč toužit po nekonečné nesmírnosti moře.‘“

A citát Mayi Angelou, který se nám oběma líbil nejvíc, zní: „Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jste řekli, lidé zapomenou, co jste udělali, ale lidé nikdy nezapomenou, jak se díky vám cítili.“

Sbohem, drahý příteli, nikdy nezapomeneme, jak jsme se díky tobě cítili. Navždy zůstaneš v našich srdcích.

Jen málo lidí je obdařeno tak dlouhým životem a ještě méně lidí mělo to požehnání ovlivnit tolik životů na tolika vzdálených místech tolika různými způsoby. Leon svým jemným přístupem zanechal obrovskou vlnu v rybníce, kterému říkáme život, a jak už to u vln bývá, rezonují na určité frekvenci dál...

Angelika-M. Findgott

Originální text v angličtině na https://www.dragonrises.eu/english/obituary-leon-hammer/.
Překlad Aleš Kocián.
Autorka fotografie Leona Hammera je Angelika-M. Findgott