Akupunktura jako součást nehmotného kulturního světového dědictví UNESCO

V těchto dnech se často konají různé konference a semináře pro seznámení veřejnosti s touto součástí tradiční čínské medicíny. Akupunktura zahrnuje i požehování (moxování). V čínském výrazu pro akupunkturu čen-tiou (zhēn jiǔ, 针灸) znamená čen (zhēn) kov a tiou (jiǔ) oheň. Myslí se tím kovové jehličky a žhnoucí doutníky pelyňku.

Stalo se tak v Nairobi v Keni, a to po deseti letech pozorování a zaznamenávání této profese nejen v Číně ale i v Africe, po celé Asii, Evropě i Americe. Toto rozhodnutí potvrdili zástupci 137 států přítomných na konferenci UNESCO.

16. listopad byl ustanoven jako Acupuncture Awareness Day (AAD, Den povědomí o akupuntuře).

Existuje rovněž Den uvědomění si akupunktury a orientální medicíny – Acupuncture and Oriental Medicine day (AOM), který si připomínáme 24. října.

Cítím potřebu se připojit k oslavám malým zamyšlením o důležitosti komunikace mezi jednotlivými směry.

1. Komunikace je důležitý aspekt porozumění. Na jedné straně stojí západní medicína většinou lpící na mechanistické filosofii 19. století, například u představy zámku a klíče u receptorové teorie nebo výměny orgánů jako součástek u strojů při transplantacích. V rámci této medicíny však existují stále silnější proudy vnímající celek organismu jako propojený systém neuro-imuno-endokrinních regulací, a to už je mnohem blíže souvislostem čínské medicíny.
2. Na jedné straně stojí scientismus třeba systému wikipedie a na druhé straně kritika moderního zaklínadla medicíny založené na důkazech – evidence based medicine (EBM).
3. Filozofové vědy zjistili, že důležitější než data z výzkumů je způsob jejich hodnocení a další zpracování, který rovněž podléhá někdy i chybným myšlenkovým stereotypům. Navíc v medicíně často dochází k vytváření specificky definované populace, na které se zkoumá nový lék, který je pak ale užit na pacienty s mnoha dalšími nemocemi léčené mnoha dalším léky, kde vlivy všech těchto faktorů nikdy nebyly předmětem zkoumání pro nemožnost vyhodnocení takto složitých interakcí.
4. Moderní heslo „publikuj nebo zahyň“ (publish or perish) nevedlo ke zkvalitnění vědeckých prací – spíše naopak. Je jich tolik, že už se v nich nikdo nevyzná a hlavně nikdo je nezvládá všechny prostudovat ani ve své specializaci natož celém oboru.

Z toho však nevyplývá, že bychom se měli zříci moderní vědy a určitě ne moderní medicíny jako celku. Nelze žít mimo 21. století a jeho rizik. Zbývá nám tedy interlegere neboli rozlišování, možná spíše nalézání souvislostí pomocí inteligence. Pravda nakonec určitě zvítězí a tajemnost i umění se nikterak neumenší. Jak ukazují některé moderní studie.

Jedna publikovaná v časopisu Neuron, kde vědci z Harvardu doporučují akupunkturu pro léčbu cytokinové bouře například při onemocnění Covid-19. Snad je to další z několika vlaštovek, kde je v popředí vliv akupunktury na neuro-imuno-endokrinologické parametry.

Skupina neurovědců z Harvardské lékařské školy (Harvard Medical School, HMS) úspěšně užila akupunktury na tlumení systémového zánětu u myší indukovaného bakteriálními jedy. Tato studie byla publikována v časopise Neuron 12. srpna 2020. Výzkumníci zjistili, že pro účinnost akupunktury jsou důležité tři faktory: místo na těle myší, které stimulovali, intenzita stimulace a časování stimulace. Pokud měnili tyto parametry dostávali diametrálně odlišné výsledky. Profesora Institutu Blavatnik z HMS vedoucího týmu Ma Qiufu totiž zajímalo, jak lze akupunkturou ovlivnit cytokinovou bouři (sepsi) u infikovaných myší. Na sepsi neboli otravu krve totiž ročně umírá 1,7 miliónů osob v USA a kolem 30 miliónů osob ve světě.

Jde o to, že regulace zánětlivé odpovědi organismu je ovlivňována neuropřenašeči, které produkují specifické buňky nadledvinek a také neurony periferního nervového systému, které jsou přímo napojeny na slezinové nervové shluky. Vědci odstranili tyto buňky a pak zkoumali reakce myší na sepsi a ty se velice lišily od kontrolních myší jimž tyto buňky odstraněny nebyly.

Dále vědci u myší s probíhající sepsí stimulovali akupunkturní body na zadních končetinách (ST36) a těchto myší přežilo 60 %, zatímco ve skupině bez akupunktury přežilo jen 20 % myší. Tohoto účinku se ale nedalo dosáhnout při stimulaci břišních bodů (ST25). Výzkumníci dále zjistili, že počet uzdravených myší se lišil i ve skupinách s jinou intenzitou a časováním akupunktury. Zdá se, že to například odpovídá pravidlům o účinku blízkých a vzdálených bodů u zánětů neboli stavů plnosti a také disperzním či tonifikačním způsobům stimulace.

Závěr článku hovoří o nutnosti potvrdit tyto výsledky na dalších pokusech ale zároveň poukazuje na možnosti akupunktury při léčbě řady infekcí, tak jak se běžně děje v Číně i v USA na klinikách čínské medicíny. Z výsledků též vyplývá, že je důležité kdy, jak a které místo na těle se stimuluje a že je tedy možné nesprávně provozovanou akupunkturou i uškodit respektive docílit opačných účinků než je zamýšleno.

Dovolím si zakončit citátem výroku Alberta Einsteina: „Jak je nádherné pocítit jednotu celého komplexu jevů, které se při bezprostředním chápání zdají být nesourodými."