Poslední výdech duše Po

Spojení paliativní hospicové léčby a tradiční čínské medicíny (TČM) není úplně obvyklé. Jak jste se k tomu dostal? Co bylo základním impulsem věnovat se terminálně nemocným?

Když jsem se učil čínskou medicínu v Anglii, měli jsme několik hodin lekce se zdravotní sestrou, která měla na starosti veškeré komplementarní terapie v jednom anglickém hospicu. Čínské medicíně a aromaterapii tam byl dáván velký prostor. A to zejména kvůli tomu, že mají veliký efekt jak na umírající, tak na jejich okolí (pozůstalé). Právě pět prvků je úžasně nasazeno na pět fází v procesu smíření se se ztrátou. V praxi jsem měl možnost toto vyzkoušet u několika svých pacientů a vždy mě překvapilo, jak velmi užitečná znalost pěti prvků může být právě v paliativní péči. Ačkoliv paliativní péče není přímo mé zaměření a nikdy jsem nepracoval přímo pro žádné hospicové zařízení, měl jsem několikrát možnost ve své praxi pomáhat umírajícím a nebo pozůstalým, kteří se vyrovnávájí se ztrátou.

V čem spočívá přístup TČM v paliativní péči a péči o pozůstalé?

Je to zejména znalost pěti prvků. Dále potom základní znalost žalu a jeho detailní diagnostika. Žal se vztahuje zejména ke kovu, proto znalost tohoto prvku a jeho asociace je velmi potřebná. Těmito znalostmi můžeme velmi pomoci pozůstalým lépe se vyrovnat se ztrátou a nedovolit jim tonout, nebo naopak nevynechávat určité období žalu. V péči o umírající je velmi užitečné mít portfolio akupunkturních bodů, které souvisejí s takzvanou zhmotněnou duší, které se v čínské medicíně říká pcho (Po , 魄). Pcho je asociované s plícemi a jako takové je aspektem našeho vědomí, které se rozplyne v době naší smrti z našeho elementárního těla společně s takzvaným posledním výdechem. Pcho tedy existuje, zhmotněno kontextuálně, pouze jedno životní období, což je vlastně náš pozemský život. V tradiční čínské medicíně věříme, že společně s nástupem přirozeného umírání můžeme ulehčit odchod a přeměnu této elementární duše.

Jaký je přínos tohoto přístupu pro pozůstalé a pečující? Může to být kratší doba truchlení? Lepší zvládání odchodu blízkého? Nebo dokonce nižší užití antidepresiv?

Detailní znalostí fází žalu a znalostí pěti prvků praktik může být rodině velmi nápomocný. Je zásadní poznat, v které fázi žalu se právě pozůstalí nacházejí, kterou případně (i podvědomě) vynechali, nebo se jí (také podvědomě) vyhýbají. Také je důležité zřetelně rozpoznat, která fáze žalu je ještě před nimi. Cíl praktika by měl být usnadnit pozůstalým přechod jednotlivých fází (nikoliv jejich vynechaní - každá fáze je v procesu velmi důležitá) a dovést je až ke smíření se se ztrátou. Antidepresiva by nikdy primárně neměla řešit (a ze své podstaty ani nemohou) a být indikována pozůstalým, kteří procházejí fází loučení nebo se vyrovnávají se ztrátou. Právě problémy na sebe nabalené a dlouhodobě neřešené, které mohou mít prvotní příčinu právě v odchodu blízkého člověka, mohou zavdat příčinu k indikaci farmak. Čínská medicína a akupunktura má léčebné prostředky, kterými by měl být vybaven každý praktik k tomu, aby se následné problémy nekumulovaly a pacient se neocitnul v depresi, kde už poté jsou například právě antidepresiva nezbytná.

Lze tyto přístupy uplatnit i u pozůstalých dětí?

Toto je velmi specifická otázka. Já osobně jsem se ještě nestaral ve své praxi o pozůstalé po tak těžké ztrátě. Vím, že praktici čínské medicíny docházejí ve Spojeném království i do takto zaměřených hospiců. Umím si představit, že at' již u prvotního šoku, tak poté v následné léčbě má akupunktura své zastoupení a může pomoci také pozůstalým dětí. Od kolegů jsem slyšel, jak skvěle zabírala (jako první pomoc) velmi prostá ušní akupunktura a napíchnutí společně se silnou tonifikací akupunkturního bodu H7 s následnou akupresurou u pozůstalých z Londýnského Grenfell Toweru, kde zemřelo také 18 dětí.

Jaký má vliv TČM u samotných terminálně nemocných? Nižší spotřeba analgetik, antiemetik, psychofarmak?

Tady mohu uvést jeden příklad své pacientky. Tato žena několik týdnů umírala na rakovinu v domácím prostředí. Já k ní byl zavolán v době, kdy bohužel její předepsané léky již plně nezabíraly tak, jak by ona potřebovala. Její hlavní přání bylo, aby mohla alespoň na chvíli spát, protože urputné bolesti ji v tom bránily a lékaři se zdráhali předepisovat jí další opiáty. Tuto ženu jsem navštívil třikrát před její smrtí a vždy, když jsem zapíchnul poslední jehlu do svého bodu, žena usnula pevným a tvrdým spánkem. Ačkoliv spánek trval pouze po dobu onoho ošetření, rodina mi sdělovala, že její léky opět zabírají alespoň na stanovenou minimální indikační dobu, která byla každé tři hodiny. Její bolest se tedy mírnila. Tělo prostřednictvím mého ošetření dostalo šanci vyrovnat se s dávkováním farmak, a i když krátce, přece si dostatečně odpočinout, aby žena mohla v klidu odejít a Po se mohlo v krátké době uvolnit z jejího těla. Žena zemřela třetí den po mé první návštěvě a jejím třetím ošetření.

Umíte si představit léčbu pomocí TČM u terminálně nemocných dětských pacientů?

Celou péči TČM a akupunkturou v dětské paliativní péči bych směřoval spíše na pozůstalé a u dětí bych byl co nejméně invazivní. Což koneckonců platí u všech terminálně nemocných pacientů. Znalost akupunktury pěti prvků je v tomto velkou výhodou, protože je to jedna z metod, která používá jen minimum vpichů. U dětských pacientů bych ale šel ještě dál a raději vše řešil neinvazivně akupresurou, případně dotekem a lehkou masáží.

A co přístup praktických lékařů, paliatrů, onkologů k léčbě? Vidíte tu možnost spolupráce západní a čínské medicíny?

Já mohu bohužel mluvit pouze za praxi ze Spojeného království, kde jsou komplementární terapie naprosto samozřejmou součástí hospicové péče. Velmi mě zaujalo, jak velký význam zaujímá v této péči takzvaná aromaterapie. Terapeuti, kteří provádějí aromaterapii, jsou součástí multidisciplinárního terapeutického týmu v hospicu a pečují jak o pozůstalé, tak o terminálně nemocné. Pevně věřím, že je u nás velký prostor, aby se takzvaná komplementární medicína stala součástí hospicové péče.

Jaká je vaše představa praktického provedení léčby terminálně nemocných?

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Asi by bylo potřeba vše nejprve uvést do kontextu staré Číny a historických faktorů, jež formovaly paliativní péči v TČM. Posluchači se na mém semináři dozvědí o třech fázích umíraní a naučí se je rozpoznávat. Dále se dozvědí o takzvaném desateru vlídného konce a naučím je tipy, které pomohou každému, kdo o umírající pečuje. Nerad bych zde zacházel do větších detailů, ale všechny bych chtěl pozvat na seminář, kde se toto konkrétně a kontextuálně dozvědí.

Kdyby se TČM provádělo přímo v domácím prostředí, domovech pro seniory či v hospicích, kdo přejímá odpovědnost za průběh léčby.... lékař, praktik TČM či někdo jiný? Víte o nějakém legislativním rámci, který toto řeší?

Jak jsem již zmínil, ve Spojeném království se toto řeší multidisciplinárním terapeutickým týmem v rámci hospicové a paliativní péče, která je hrazena ze státního zdravotního pojištění a má na ni nárok každý. Vím, že v České republice se hospicové služby rozvíjejí a jejich čím dál tím víc. V současné legislatavě, v jaké se celá TČM v ČR nachází, je asi nejschůdnější cesta vybavit zdravotníky, kteří se paliativní péči věnují, znalostí TČM a případně jim nabídnout vzdělávat se v čínské medicíně a v akupunktuře, kterou následně budou moci legálně aplikovat v rámci své práce.

Děkujeme za pomoc Mgr. Miladě Štojdlové, zakladatelce Domácího hospice Athelas.