Kde najít smysl zimy? V její vlastní hloubce

Vysoko v horách, jako by se veškerá příroda navždy odmlčela. Tato pauza v ročním koloběhu může někomu připadat dlouhá a nekonečná. Přesně taková je zima. Život jako by se naprosto zastavil a vše utichlo. Jakýkoliv zvuk, který vznikne, zazvoní čistotou ztichlého horizontu. Zvuk, který vydají naše boty křupající po sněhu, zvonivý zvuk uhánějící horské říčky nebo kvílící zvuk větru v holých korunách zmrzlých stromů. Všechno je na první pohled čisté a pokryté bílou krásou.

Někdo však může takové zmrzlé království vnímat jako neutěšený a tvrdý kraj - nahý, obnažený a mrtvý. Nejsou tu poletující ptáci, neprohání se tu hmyz a v zamrzlém potoce se neblýskají těla ryb. Pobledlé slunce nad touto krajinou zcela ztratilo svou moc. Slunce, základní esence jangové energie a aktivní aspekt života, v tomto období přechází do svého největšího úbytku. Velmi dlouhé noci jsou následovány krátkými dny a receptivní faktor jinové energie se právě nyní nachází na úplném maximu.

Čínské učení pěti prvků řadí toto roční období k prvku vody. Přesně jako sníh a led pokrývající krajinu, je i voda přirozeně pomíjivá, tajemná a nepropustná.

Život zde ale úplně neskončil. Jen se zpomalil, ukryl se hluboko pod povrch a tvrdě spící tam čeká. Stejně jako zvířata, která hibernují hluboko v norách, se i míza stromů stáhla hluboko do kořenů. Veškeré plody léta, jako jsou ořechy, pecky a semena, leží hluboko v zemi pod nánosy hnijícího listí. Oceán sněhu překrývá veškeré detaily krajiny. Vztyčeny zůstanou jen ty největší a nepoddajné krajinné rysy, jako jsou stromy a siluety skal.

Život v tomto temném a pomalém světě probíhá pouze na té nejhlubší úrovni elementárních základů. Pokud má zima svůj úmysl, potom je v něm ukryta veškerá síla semen, bobulí a ostatních plodů, naprosto a beze zbytku využít svou plodnost. Může se zdát skoro jako zázrak, že rostliny a zvířata toto období přežijí. V takovém tvrdém a krutém kraji leží celý cyklus života doslova zabalený do malé nory pod zemí, čekajíc, až ho první sluneční paprsky jara vyprovokují vystoupit a odhalit svůj rostoucí potenciál. Vnitřní duší prvku vody je právě ona tvrdá odhodlanost a vůle přežít i ty nejtvrdší podmínky.

Voda, stejně jako zima, je plná skryté energie pod povrchem. Sníh na povrchu hor je vlastně jakousi nádrží vody, která zjara roztaje, steče a rozvodní všechny strouhy, prameny, potoky a říčky. Voda je samozřejmě nezbytná pro lidské přežití. Celá tisíciletí se člověk snaží určovat směr a množství protečené vody, aby si zajistil stálé a pravidelné zásoby této životadárné tekutiny.

A voda může být samozřejmě také velmi silná a nebezpečná. Málo nebo naopak hodně vody může způsobit katastrofy. Právě ze všech těchto důvodů přířadilo čínské učení pěti prvků vodě emoci strachu.

Stejně jako u zvířat a rostlin, tak i u člověka energie ducha, těla a mysli sestupuje v zimním období dolů ke kořenům. V tomto období se proto můžeme cítit velmi unavení, depresivní, můžeme si stěžovat na nejrůznější bolesti. Z čistě praktického hlediska je právě proto tento čas jako stvořený k odpočinku, nabrání sil a doslova k dobití našich baterií. V tomto období bychom se neměli unavovat ničím zbytečným a naopak věřit, že vše podstatné se odehrává uvnitř nás samotných. Zrovna jako je to s potencí semen, bobulí a plodů. Měli bychom dobře zvážit, jak právě v zimě nakládáme se svou energií. Nezapomínejme, že je to čas přežití. Zima není nejlepším obdobím pro přepínání se, přepracovanost nebo na to, abychom si brali extra práci a pracovali přesčas.

Zima je také časem, který má sloužit k pročištění mysli a zkoumání svého nitra. I přesto, že je krajina pokrytá sněhem a připadá nám bez známek života, můžeme spatřovat celý ráz krajiny mnohem jasněji a čistěji, než v jakékoliv jiné roční období. A stejně i naše vnitřní krajina leží v tomto období nehnutě, čekajíc na další prozkoumání. Situace a vztahy, které nám nadále neslouží tak, jak by měly, mohou v této krajině stát a trčet jako mrtvé stromy bez života na zasněžené skále. Takový vnitřní pohled může být velmi nepříjemný, nicméně právě on přináší možnost hojení a transformace.

Zima přináší do krajiny naší duše holá, zmrzlá a nehostinná místa. Zima nás bez lítosti nechává naslouchat větru, který kvílí nad bolavými, zraněnými a rozbitými územími našeho lidského těla. Zima přináší do naší mysli smíření s tím, co není, i s tím, co je - a nikdy to neodsuzuje.