Co znamená tradiční čínská medicína

Čínská medicína, dědictví starověké Číny, je jedním z vzácných příkladů lékařství, které přežilo v živé tradici několik tisíciletí.

Díky této neporušené kontinuitě patří mezi komplexní systémy lékařského myšlení a umožňuje tak nalézat odpovědi na zdravotní problémy, se kterými se setkáváme v moderní společnosti. Od svého počátku přistupovala čínská medicína k člověku z hlediska pohybu a rovnováhy v rámci snahy chápat zákonitosti a jejich souvislosti. Zásady, jimiž se tradiční čínská medicína řídí, pocházejí z přírodního studia člověka, jeho okolí i vztahu mezi nimi a popisují fyziologické funkce i patologické projevy, které zůstávají u všech lidských bytostí stejné, rovněž umožňují zohlednit různé způsoby života nejen v Číně, ale i u nás.

Hlavní léčebné metody tradiční čínské medicíny

• fytoterapie,
• akupunktura,
• masáže,
• cvičení
• a dietetika

Pro praktiky všech směrů je již v České a Slovenské republice zajištěno materiální zabezpečení jak kvalitními bylinami a směsmi, tak i akupunkturními jehlami a dietními produkty.

Čínská medicína je tradiční již několika tisíciletí

Tradiční čínská medicína má vlastní diagnostický systém zdokonalovaný a ověřovaný stovkami generací po několik tisíc let. Hlavní předností tohoto systému, založeného na jednotné filozofické koncepci taoismu, je možnost předcházet rozvoji onemocnění vyvažováním dvou protikladných složek v těle, které tak směřuje k dosažení potřebné rovnováhy a harmonie.

Tradiční čínská medicína je ojedinělý systém léčení, jehož kořeny lze nalézt v dílech starších více jak 2000 let. Takto dlouhá tradice byla v Číně podmíněna nejen ústním předáváním z otce na syna ale i pravidelným vydáváním knih ediktem císaře, který měl zájem na tom aby se zachovaly a předávaly zkušenosti nejlepších lékařů i budoucím generacím.

Teorie jinu a jangu je základ fungování

Celý systém je založen na taoistické filosofii rovnováhy dvou protikladných principů jin a jang.

• Tak jako se střídá den (jang) a noc (jin)
• i v lidském organizmu srdeční stah – systola (jang) střídá uvolnění – diastolu(jin),
• tonus sympatického nervstva pro stres, obranu (jang) střídá parasympatikus - uvolnění, trávení (jin). 
• Dvojková soustava je nakonec podkladem fungování i moderních počítačů.

Základem tradiční čínské medicíny je prevence

Čínští mudrci se věnovali podrobnému rozpracování kategorií jin a jang zhruba tři století kolem počátku našeho letopočtu. V oblasti přírodních věd a lékařství pak bylo do této teorie vetknuto množství odpozorovaných poznatků z přírody, které i dnes vytváří velmi zajímavou databázi informací o fungování lidského těla v souvislosti s počasím, zátěží a věkem. Člověk je zde vnímán v integrální jednotě se svým prostředím, přírodou, ročním i životním obdobím. Nemoc je chápána jako proces jehož kořínky lze vystopovat daleko před tím než opravdu propukne jeho závažná fáze.

Léčit nemoc až když propukne je podle slov čínského klasika jako: „kopat studnu když už jsme žízniví, kout meče když už jsme napadeni nepřítelem“. Pro lékaře tradiční čínské medicíny spíše platí heslo: „působit na to co tu ještě není“. Odtud vysoce preventivní systém práce.

Ať už se jedná o akupunkturu, čínské masáže tuina, čínská cvičení tchajti, čchikung či fytoterapii spojenou s dietetikou, to vše dohromady spojuje jednotná taoistická koncepce vyšetřování a diagnostiky.

Propracovaný systém bylinné léčby

Neuvěřitelně dlouhá tradice existence čínské fytoterapie pak zanechala příštím generacím bohatství desetitisíce léčivých drog povětšině rostlinné ale i minerální říše, přičemž řada z nich byla užívána i v léčivé dietetice podle hesla: „císaři je třeba podat léčivo tak, aby nebyl znechucen.“

1. škola tradiční čínské medicíny a její lektoři se snaží své studenty seznámit s tímto bohatstvím i prostřednictvím profesorů čínských vysokých škol tradiční čínské medicíny.