5. díl: Jak uspávačky ovlivnily historii naší školy

Nevím, zda to byla jeho laskavá důstojnost nebo určitá pokora s jakou podával své znalosti. se mi podařilo zahlédnout harmonii filozofie jeho léčení a snad i něco jako tresť moudrosti života. Svůj výklad nemocí prokládal citacemi z knihy Proměn, se kterou jsem měla skvělé zkušenosti ze samizdatu. Předpokládala jsem, že se mi brzy podaří čínskou medicínu studovat. Ředitele UEMTC pana Michela Picarda jsem totiž obléhala tak dlouho, až mi dal své slovo, že přijedou do Prahy a budou zde vyučovat.

Začala poměrně intenzivní korespondence trvající dva roky, na kterou zpočátku nikdo neodpovídal, a pokud, tak sporadicky a vyhýbavě. Rozumějte, francouzština je řeč diplomatická, dopisy musíte prokládat uctivými výrazy, kterými jsem samozřejmě nešetřila. Nicméně postupem doby se můj tón zostřoval, jak narůstalo mé rozhořčení. Hlavní námitka ze strany UEMTC byla totiž politická, vyjadřovali obavu z komunistické policie a marně jsem jim vyvracela představy, že v Praze budou sledováni nebo vyslýcháni či dokonce vězněni. Konečně došlo v roce 1989 k pádu režimu a mé prosby byly vyslyšeny.

V srpnu 1990 přijel pan Picard do Prahy na dojednání podrobností. V té době jsem pracovala v Motole (jako sekundární lékař), kde sídlila dnes 2. LF a tím pádem i přednáškové sály. Koruna v té době nebyla směnitelná a budiž čest francouzským lektorům, že byli ochotni jezdit nám přednášet bez běžného honoráře. Tuto situaci jsme kompenzovali nejlepšími dostupnými hotely, všeobecnou péčí a vozením po památkách, včetně darů českých zemí, broušeným sklem, keramikou, nejrůznějším kuchyňským vybavením a podle toho, co který lektor zrovna potřeboval a co jsme mu viděli na očích, že by mu udělalo radost.

Na podzim 1990 bylo krátce po revoluci a stále ještě fungovala řada samizdatových časopisů z minulosti, kam se mi podařilo umístit odstaveček o cyklu přednášek o čínské medicíně od listopadu 1990. Byla to doba hladu po informacích, protože do té doby se u nás spousta témat vůbec nerozvíjela a pokud, tak jedině v podzemí – undergroundu. Tím si vysvětluji, že na tento první seminář dorazilo přes 300 studentů! (Možná v tom hrálo roli i mé předchozí sedmileté působení v PPV - Přátelé přírodní výživy, což byla sice organizace Svazu zahrádkářů, nicméně naše aktivity směrem k vegetariánství, józe a ekologii byly předmětem sledování StB a dokonce i přechodného zákazu činnosti.)

Tento vůbec první seminář o čínské medicíně byl poněkud turbulentní, neboť kolega pana Picarda, který přijel přednášet, se stal ve svém luxusním hotelu obětí tzv. „uspávaček" a musel být v průběhu semináře hospitalizován v Motole pro otravu a já jsem ho tam doprovázela. Během tohoto intermezza byla přímo na semináři založena Československá SinoBiologická společnost a já jsem byla v nepřítomnosti zvolena její předsedkyní, což navrhly MUDr. M. Lidická a MUDr. H. Jírová, mé nejbližší spolupracovnice. Po mém návratu už to byla hotová věc a nemělo smysl se tomu bránit.

Organizovat v této době seminář vedle běžného zatížení plným úvazkem i rodinou nebylo jednoduché. Francouzská škola trvala na nejlepších překladatelích, systému sluchátek, velkém sálu, luxusních hotelech atd. Celý obor čínské medicíny byl v ČR nový, bylo třeba vymýšlet názvosloví, překlady čínských termínů a od začátku jsme měli ohromné štěstí v osobě paní PhDr. Ludmily Karlachové, která nám zůstala věrná až do dnešních dnů, za což je třeba jí vyslovit velký dík. Až po dalších osmi letech jsme získali i spolupráci Mgr. Vladimíra Anda, PhD., který se stal doslova andělem čínské medicíny a prvním překladatelem čínských profesorů, se kterými jsme posléze navázali další spolupráci.

První roky čínské medicíny v Čechách totiž byly hodně dramatické, ale to už si necháme na pokračování příště.