Ing. Bc. Pavel Vích: Kolegové ke mně posílají případy, se kterými si nevědí rady.

Mimo hromady poznatků jsem potkal i super nové přátele. Studium ovlivnilo celý můj život od základu - jako například jiný způsob stravování, rozmýšlení o věcech, pozorování a chápání dějů kolem mě.

Také mi to dalo určité společenské postavení - pro někoho jsem šaman, léčitel, mág, pro kolegy fyzioterapeuty jsem ten, ke kterému posílají případy, se kterými si nevědí rady, pro další jsem šarlatán a blázen. Jako fyzioterapeutovi mi to přineslo novou paletu nástrojů, jak efektivně působit na určité potíže, které západní přístupy řeší obtížně, dlouho, nebo nedostatečně. Pro mě je to životní styl i koníček (až vášeň), která mi přináší pocit naplnění, že to, co děláte, má smysl, funguje a pomáhá.

I když jsem byl studiem okouzlen, některé věci byli pro mě jako studenta matoucí. Jako první bych sjednotil vyučující. Každý učí píchat jehly jinak, lokalizace bodů, pulzy měl taky každý po svém. Body bych učil po drahách, po jednotlivých úsecích a až potom bych je dělil do skupin atd. Jinak jsou body rozházené do "vzduchoprázdna" a těžko se mi to pak učilo. Také bych dal důraz na lepší chápání energetiky drah. Určitě v běžné výuce chybí praxe diagnostiky reálných pacientů - stačilo by vidět, jak zkušený terapeut vyšetřuje a jak potom uvažuje. Uvítal bych více praxí celkově (jak v běžné výuce, tak v postgraduálech) - naučit se pořádně diagnostikovat, a na základě toho sestavit smysluplný postup léčby. V téhle souvislosti bych zpočátku uvítal jednotný návod jak vybírat body. Ale jinak jsem byl studiem nadšený.

Na každý seminář jsem se nemohl dočkat. Jsem rád, že je tu toto vzdělání vůbec dostupné a navíc na dosti slušné úrovni. Díky němu jsem hned aplikoval do praxe, co jsem se naučil. Zajímalo mě, jestli to funguje, jak moc je to efektivní atd. Takže jsem hned nastoupil na svoje kamarády a plošně na nich experimentoval (tímto bych jim chtěl poděkovat, že jsem se na nich mohl spoustu věcí naučit). I v průběhu studia fyzioterapie jsem v nemocnici na praxi zkoušel na pacientech všechno možné z tuiny, reflexky a kolikrát to mělo velký úspěch. Hned jsem hledal body, zkoumal pulzy a jazyky. Nebál jsem se zkoušet a experimentovat, mnohokrát jsem pomohl jen jedním bodem. Mnohokrát jsem něco zvoral a vždy jsem přemýšlel, proč se tak stalo.

V současnosti mám několik pacientů denně a je jich stále víc a víc. Kombinuji fyzioterapii s TČM, svojí ordinaci mám doma.

Dále dělám osvětu - přednáším o TČM na gymnáziích, základních školách, dokonce i na 2. lékařské fakultě pro asociaci studentů fyzioterapie. Většinou se to týká pohledu TČM na současný styl života a co to přináší po stránkách psychických a fyzických. Pokaždé to má úspěch a v lidech to probudí velký zájem.

Postgraduální vzdělávání je určitě důležité. Zajímá mě (a baví) dozvědět se něco nového a prohloubit si znalosti. Jak člověk nabírá zkušenosti, tak současně vyvstanou spousty otázek a nejasností. V rámci postgraduálů na ně může dostat odpovědi, nebo to probrat se zkušenějšími kolegy. V postgraduálech bych uvítal více diagnostických praxí, supervizi pro začínající praktiky, tematické okruhy - pohybový aparát, únavový syndrom, dětská akupunktura, dětská tuina, gynekologie, paliativní péče, léčba seniorů, neurologie (např.: mrtvice, poškození mozku úrazem, bolesti hlavy, afázie..), srdeční onemocnění, závislosti, psychiatrie (deprese, ADHD, OCD...), kožní onemocnění (ekzémy atd.), akutní onemocnění... je toho spousty.

Také bych uvítal pravidelná setkání praktiků, kde by se probíralo nějaké téma, něco jako konzília.