Diagnostika z jazyka podle TČM

Na rozdíl od kolegů z moderní (západní) medicíny, praktik TČM užívá především své smysly, znalost jednotlivých diagnostických metod a syndromologie dle TČM. Lidské tělo k nám mluví prostřednictvím příznaků, má svůj jedinečný jazyk.

Prostřednictvím pozorování, dotazování, poslechu i pohmatu by měl praktik TČM dospět k základní diagnóze osmeré osnovy. Osmerá osnova odpovídá na dotazy jako:

• Je to plnost nebo prázdnota?
• Je to akutní zevní problém nebo chronická vnitřní nerovnováha?
• Pomáhá teplo či chlad?
• Nakonec dospějeme ke dvěma základním kategoriím čínské taoistické filosofie - je to jin nebo jang?

Naši pracovní diagnózu si pak můžeme potvrdit, nebo také vyvrátit prostřednictvím dvou kontrolních pilířů a těmi je diagnostika pulzu a jazyka.

Tu první se člověk učí celý život, ale základní hmatové pocity jsou dostupné každému. V kostce řečeno pulz hluboký, slabý, tenký bude spíše prázdnota, vnitřní problém a chlad. Pulz povrchní, silný, široký bude spíše plnost, povrchní problém a horko.

Život však bývá mnohem komplikovanější a vyznat se ve všech příznacích pacienta a jeho života může být docela složité.

Když člověk vyplazuje jazyk, odhaluje své srdce. Na jazyku se vykreslují informace, které Šenu (duši srdce, Shen) sdělili jeho rádci (duše dalších čtyř orgánů) a Šen je zaznamenal do lékařské dokumentace - na náš jazyk.

Jazyk ale nemá povinnost ukazovat přímočaře, co se děje.

Mohou být různé kombinace škodlivin, které se vzájemně ruší, nebo na sebe nasedají jako vrstvy a křičí jen ta nejakutnější nebo nejpovrchnější. Smysl čínské medicíny je v celistvém pojetí organismu, závěry vyvozujeme z celku všech příznaků a dat.

Neléčíme totiž nemoci, ale konkrétního člověka.

Proto musíme pracovní diagnózu ověřovat pulzem a jazykem a vše musí hrát dohromady, dávat logickou souvislost, abychom poznali,

• zda máme zahřívat či ochlazovat a kde,
• zavlažovat či vysušovat a kde,
• zda máme jednat rychle a důrazně, nebo naopak pomalu a opatrně.

Jednoduše řečeno, zda máme doplňovat prázdnoty, nebo naopak rozhánět plnosti a stagnace, případně jak vše správně zkombinovat.

Celá disciplína je dovednost, kterou si terapeut osvojuje již při studiu ve škole tradiční čínské medicíny a zdokonaluje praxí. 

Oproti pulzové diagnostice je diagnostika z jazyka jednodušší na učení a pozorování stavu. Další výhodou je, že jazyk nebývá ovlivněn krátkodobými výkyvy, jako je nervozita.

Naopak reakce na změny se na jazyku neprojeví tak rychle, jako třeba u pulsu při akupunkturním ošetření, tam cítíme reakci okamžitě.

Na druhé straně, pokud pacient před vyšetřením sní borůvky, červenou řepu, kuře na kari, zruší tím přirozenou barvu jazyka. Stejně tak antibiotika a některé další léky mají příliš drastický účinek na jazyk.

• Na špičce jazyka se zobrazuje kondice srdce a plic.
• Po levém a pravém okraji stav jater a žlučníku.
• Ve středu se dozvíme více o slezině a žaludku.
• Na kořeni jazyka vyčteme informace o ledvinách, močovém měchýři, tlustém a tenkém střevě, pohlavních orgánech.

Diagnóza pomocí pozorování jazyka byla důležitá již za dynastie Šang (Shang, 16.stolení př. n. l – 1066 př. n. l.)

Na pozorování informací má terapeut jen 15–20 sekund, pak se jazyk začne zabarvovat do červena a ztrácí se vypovídací schopnost. Proto je nutné vyšetřovat jazyk v krátkých intervalech.

Barvu jazyka mohou ovlivňovat některé potraviny, obzvlášť ty s potravinářskými barvivy, čaj nebo káva, kořeněná jídla. Kouření zabarvuje povlak do žluta. Klient by měl být informovaný o tom, co nekonzumovat před vyšetřením.

Vzhled jazyka mohou ovlivnit některé léky – antibiotika, kortikosteroidy, diuretika nebo cytostatika. Terapeut by měl vědět, které léky klient užívá.